lítačky

Žádné líbačky. Na co vy hned nemyslíte. Ani žádné stíhačky či žvýkačky. Zkrátka a jednoduše lítačky.

V mém předchozím psaní jsem seznámila naše generace Alfa, Z a nejspíš i Y s pojmy drbna a pavlač. Prosím vás, ti z vás, kdo už tyto pojmy znali a patří do jedné z těchto generací, to blahosklonně přejdou a nenechají se rozhodit samolibostí jedné drbny.
Taky nemůžu vědět, že zrovna vy to víte. No ne?

Dneska se zkusíme seznámit s jiným slovem z obdobného období. Víte, co v době pavlačí a domovnic byly tzv. lítačky?

Máme tu chytrolína, co se ušklíbá nad mou pro něj lehkou otázkou a je si jistý, že to je karta na městkou hromadnou dopravu v Praze. Tak to je vedle jak ta jedle a navíc, v tom pěkně lítá.

A vy? Ano, máte pravdu, kdo uvádíte, že lítačka byla kdysi kontrolní pořádková hlídka, která kontrolovala chování vojáků na veřejnosti. A kterou fakt žádný voják nechtěl potkat, natož být chycen neb to tenkrát znamenalo nějaký ten flastr. Ne náplast na bebí. Ale basu. Ach jo, piv to zrovna taky nebylo. Flastr, basa – to jako že ho zabásli, vrazili do cely. S vámi je to někdy náročný. Jo, a i když jsem uvedla "ano, máte pravdu", tak jste neuhodli. Lítačka není to samé, co lítačky.

Teda, co vy fakt nevymyslíte. To myslíte jako vážně, že lítačka je běhavka, průjem, ale protože je jich víc za sebou (jasně, furt na ten hajzlík lítáte), tak to jsou jako lítačky? S..č.. bude vždy .ra.ka a nikdy to žádné lítačky nebudou. To si zapamatujte.

Znovu opakuji – jedná se o slovo lítačky a poodkryji, že byly většinou v činžovních domech a někde existují i v dnešní době.

Kdo říká, že to jsou lítací dveře, je konečně doma. Tedy není doma, protože těmi se do bytu rozhodně nevcházelo. Ale je doma, protože to prostě uhodl. Trocha internetové chytrosti – jsou to tzv. kyvné dveře jejichž závěsy, rozuměj panty, umožňují otevírání dveří na obě strany.

Pro ty, co nechápou odborný výklad "otevírají se na obě strany" doplním, že prostě jdou tam, kam jdete vy. Cože? Že jako jdou s vámi třeba i do hospody? No, pokud máte hodně naváto, mohou jít s vámi i tam. Pokud nemáte hodně naváto, jak už se při samotné otázce zdá, tak by to chtělo něco dovát. Ale ne do pupíku, ale do vaší mozkové hemisféry. Teď tedy přesně nevím, jestli do pravé nebo do levé, ale já myslím, že nejlépe do obou. Pro jistotu;-). Aby nepadaly příště zase tak hloupé otázky.

Prostě do jedné půlky dveří strčíte, protože nemají kliku. A ony se otevřou, protože se nezamykají. Kapišto?

Teď jsem si vzpomněla, že se používají hodně v Americe. Znáte je např. z westernových filmů, kdy kovboj vkráčí do hospody přes lítací dveře. A kdo se nekouká zrovna na kovbojky je bude znát z běžného venkovského života Američanů. První dveře do domu jsou síťové, jednokřídlé bez kliky a taky se nezamykají. Hmmmm, teď mi dochází, že to nejsou lítačky, ale hmyzolapačky. :-) Sakryš, jsem se trochu rozepsala, až jsem se upsala. No nóóó, abyste se neposmáli, že jsem napsala kravinu. Vy taky nejste zrovna nějací ajnštajni.

Lítačky, které já si pamatuji, byly v domě, kde bydlela má babička a taky ta domovnice Barborová. No a já tam pobývala pomalu celé mé dětství. Takže jsem jimi prolítávala každý den. Byly z tmavého dřeva, část byla prosklená, doteď je vidím. I bez brýlí.
Vždycky jsem do nich strčila, nejlépe v jejich středu, tedy do obou půlek a ony se pak oboje rozlétly a já se snažila stihnout mezi nimi proběhnout, než se ve stejné rychlosti zavřou. Pravda, občas to nevyšlo, trocha modřin přibylo.

V dospělosti jsem si je oblíbila ještě víc. To, když jsem nosila syna ve fusaku s taškami plnými nákupu do 3.patra. Člověk byl vděčný, že nemusel hledat klíče nebo chytat za kliku, a přitom válet dítě po mezaninu, aby se mu k tomu uvolnily ruce. Hele, že nevíte, co je mezanin je vaše nezralost. Já že to vím? To je jako moje přestárlost? Hele, nedrážděte hada bosou nohou, jó!

Takže, tenkrát jsem byla ráda, že nemusím syna ve fusaku pokládat na zem, abych si mohla otevřít dveře v domě. Stačilo do nich jen kopnout a já mohla kráčet obtěžkána dál. Prosím vás, nekopala jsem do dveří schválně, ale s plnýma rukama si je asi normálně neotevřete, že? A kdo se tu zabývá tím, proč jsem zrovna zvažovala válet dítě po zemi a ne tašky, tak třeba proto, aby si na chvilku srovnalo záda? To pro případ, kdyby to četla sociálka. Jinak proto, že živá váha se nese jinak než nákup. Ta se kroutí, propadává v náručí a máte co dělat, vše udržet.

Lítačky mají v mém životě velký význam. Nejspíš zachránily někdy v letech 1970-1980 mé mámě zdraví, ne-li život. Bydlely jsme tenkrát s mámou v domě č. 10. Babička bydlela na stejné ulici v domě č. 14, takže logicky mezi námi byl ještě jeden dům č. 12. Máma se navečer odněkud vracela, když si všimla, že ji sledují naproti přes ulici 2 muži. Byla krásná přírodní blondýna, musela svítit na ulici jak lampionek. Ona nevěděla, proč se tak rozhodla, ale namísto, aby vešla do našeho domu, který zrovna míjela, rozhodla se vlítnout do domu babičky č. 14. V tu chvíli už věděla, že se chlapi za ní rozeběhli. A protože dům dobře znala, prolítla lítačkami a zamířila do sklepa kolem domovnice Barborové. A věřte, že k ní rozhodně nešla na pokec. Vylítla na dvůr, přeběhla přes sousední dvůr domu č. 12, až se dostala na ten náš. Vběhla do našeho domu, kde jsme bydlely. Vlastně si udělala takové neplánované kolečko. Kdo se ztratil info – byla v domě č. 10. Vyběhla schody, vpadla do bytu a z okna se šla podívat, co se děje na ulici. A ti chlapi právě vycházeli z domu babičky a divili se, kam zmizela.

Co z toho vyplývá? Že lítačky mají více funkcí. Kromě toho, že vám mohou při nesprávném zacházení pěkně nafackovat a ty skleněné můžete občas i vysklít, tak zachraňují životy.

Díky nim mohla moje máma běžet tenkrát jako o život. A taky proto, že se v té době nezamykaly domy.

Takže, až uvidíte někde lítačky, mějte je rádi. A třeba je vezměte i do té hospody, když budete mít naváto.

vaše pavlačová drbna